Lyžařský výcvik dětí z MŠ

S malou nostalgií usedám ke psaní. Lyžařský výcvik nám skončil. Ale není třeba, abychom byli smutní! Končili jsme s úsměvy na tváři, bez zranění a s pasováním na „lyžaře“. Ano, s klidným svědomím mohu říci, že i když se některé děti v pondělí začínaly lyžování teprve učit, v pátek se domů vrátili opravdoví malí lyžaři!

A jak nám to celé začalo? V pondělí ráno před osmou hodinou byly všechny děti za doprovodu rodičů nachystány „v plné polní“ na zastávce autobusu. Přes malé obavy a lehké nachlazení několika dětí nakonec nikdo nechyběl! Hurá! A máme i vše potřebné? Lyže, lyžařské boty, lyžařskou helmu, oblečení, rukavice… a mohli jsme vyrazit do neznáma. Ano, první den byl pro děti malinkou neznámou. Jak jsme záhy zjistili, nebylo třeba se ničeho obávat. Celý program, mnoha lety prověřený, byl naplánován do sebemenšího detailu a vše klaplo na jedničku. Pod vedením pana a paní Jozových jsme nenalezli jediný problém. Opravdu. Po příjezdu autobusu do Čenkovic již čekalo malé horské autíčko, které nám převezlo batůžky, abychom je nemuseli nosit. Malá rozcvička do kopce k samotnému výukovému plácku nás neminula, ale bez zátěže! Celý přesun nás sedmi statečných trval asi 10 minut, takže žádná dálka. Po cestě jsme si ještě vyzvedli v půjčovně dvě helmy, které nám chyběly, a už jsme se ve stanu obouvali do přezkáčů. Výuka mohla začít. Děti byly rozděleny do několika družstev podle lyžařských zkušeností tak, jak je rodiče uvedli

do dotazníků. Jely s námi ještě další tři školky, takže nás bylo dohromady požehnaně. Vše bylo ale správně propočítáno a připraveno. Dámy a páni instruktoři se mohli pustit do práce.

Společné uvítání v kruhu, seznámení a malá zahřívací rozcvička byl jen začátek. Potom to vše začalo. Nácvik obouvání do lyží, správný postoj, ….a spousta dalšího. Za velké trpělivosti instruktorů se každým dnem děti zdokonalovaly.

Ze začátku to pro některé bylo obtížné, ostatně jako všechno nové, ale s prvními úspěchy se objevovaly obrovské úsměvy a nesmírné těšení se na další výukové kolo.

A jak vlastně celý den probíhal? Po příjezdu a přípravě probíhalo dopolední lyžování od 9 do 11 hodin. Mezitím malé přestávky na občerstvení, čůrání…..Od 11.15 do 12.15 byl prostor na výborný oběd a odpočinek a o půl jedné už se opět začínalo lyžovat. Odpolední výuka byla také dvouhodinová. Pro děti tak akorát. A víte, že nikdo o půl třetí nechtěl končit? JVážně, děti to tolik bavilo!  

Přezuli jsme se, zabalili batůžky, vydali se na autobus. Odpoledne už z kopečka. Horské autíčko a páni instruktoři nám opět dovezli batohy a my mohli vyrazit k domovům. Po usednutí do autobusu nastal čas na svačinku. Po takovém fyzickém výkonu pěkně vyhládne! S plnými bříšky a příjemnou únavou jsme se pomalu blížili do náruče rodičů, kteří nás již očekávali.

A že k horám a lyžáku patří pokřik? Taky jsme jeden složili.

„Sněhoví svišti na značky, nazujeme práskačky! Sjedem z kopce hladce dolů, pokoříme Bukovou horu! Hurá! Hurá! Hurá!“

Každý den byl velmi podobný. Ovšem s tím rozdílem, že jsme se v lyžování lepšili a lepšili, a tak jsme byli postupně přeřazováni na velkou sjezdovku! No vážně!  A víte, že jsme to zvládli úplně všichni?!

Však nás rodiče v pátek viděli a mohli se sami přesvědčit. Celé týdenní lyžařské snažení vyvrcholilo odpoledním karnevalem. Po svahu se proháněly nejrůznější masky a jak jim to panečku šlo! Maminky a tatínkové s úžasem sledovali, jak šikovné mají děti.  Fotilo se, natáčelo, juchalo, gratulovalo.

Pan Joza, který celý program moderoval, zpovídal malé lyžaře – což bylo mnohdy zábavné, přidal i zábavnou historku a vůbec pohotově reagoval

na případné změny. A to nejenom v pátek, po celý týden.

Musím a chci manželům Jozovým poděkovat za bezvadnou přípravu. Instruktorům za skvělé vedení výuky, přátelský přístup k dětem a skvělou komunikaci . Vše klaplo hladce, vše bylo skvěle připraveno. 

Já i paní učitelka Karolína jsme byly moc spokojené a velmi hrdé na „své“ děti. Všechny byly velmi šikovné! Moc se těšíme, že příští rok opět pojedeme a že nových malých lyžařů budeme mít více!

A ještě jeden rozlučkový:

„Moc se nám tu líbilo, i když málo sněžilo.

Neradi se loučíme, rádi se sem vrátíme!“

 

Martina Větrová, DiS.

učitelka MŠ, Motýlci

Fotogalerie zde