ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA RUDOLTICE

Celé středeční dopoledne 27.5.2015 patřilo výletníkům. Našim malým Sluníčkám a Beruškám.  Sluníčka vyrazila téměř v celém počtu, jen u Berušek pár dětí skolila nemoc. A není se čemu divit. Jaro si s námi hraje a právě ve výletní den moc jarně nebylo. Bylo chladněji, ale hlavně nepršelo, takže jsme mohli na výlet vyrazit.

Ke školce přijel krásný pohodlný autobus. Děti s nadšením nastupovaly. Samotné cestování v autobuse je totiž bezva zážitek! Některé maminky a tatínkové nás vyprovodili, ukáplo i pár slziček, které ale hned po rozjezdu za dobrodružstvím přešly.

Po příjezdu do výletního cíle nás přivítal krásně malovaný zvířátkový plot, který jasně říkal, kam vstupujeme. Skoro jako malá ZOO. A vlastně ano. Zvířátek jsme viděli dostatek. A také ta, se kterými se v klasické ZOO vůbec nesetkáme. No řekněte, viděli jste někdy v ZOO divočáka? A tak z blízka? Děti z něj byly úplně nadšené. Byl tak obrovský! A pěkně chrochtal na přivítanou. 

Prohlídka začala přivítáním paní ošetřovatelky, octli jsme se totiž v záchranné stanici Zelené Vendolí, kde zvířátka zachraňují z přírody, uzdravují je, a když to jde, vrací je opět do jejich přirozeného prostředí. Ne vždy se to ale podaří. Prohlédli jsme si mnoho druhů volně žijících ptáků, dravců, soviček. Někteří vzácní, a jelikož už do přírody kvůli zkrácenému křidélku nemohou, pokusí se je ošetřovatelé umístit k chovu, aby takových krásných ptáků bylo více.

Svou veselou ranní rozmluvou za intenzivního hýbání hlavičkami nás pozdravili cizokrajní papoušci s nádherně zbarveným peřím. Ti se dětem velmi líbili! Prohlédli jsme si z blízka také kunu, které je určitě lépe ve voliéře než u nás na půdě. JA paní ošetřovatelka nám přinesla ukázat i malé kuní miminko.

Pozdravili jsme se s krásnými hrdličkami, které běžně potkáváme, ale i jejich příbuznými, většími, krásně vybarvenými.

Za plotem na nás vykukovali obrovští barevní kohouti, očkem na nás mrkaly sovičky, z výšky nás majestátně pozoroval obrovský orel. A aby dokázal svou sílu, ukázal nám své rozpětí křídel!

Vedle orla sídlili nám známí bílí čápi, samička právě seděla na 5 vajíčkách a pan čáp hlídal a chodil okolo a dával nám jasně najevo, že se nesmíme ani trošku přiblížit!

Umění velkých černých krkavců jsme se bohužel nedočkali, to si prý nechávají  na chvíle, kdy nemají návštěvníky. Umějí mluvit jako papoušci! Věděli jste to? My jsme byli překvapeni. Umějí několik slov. Tak nějak průběžně je pochytávají a jeden z nich dokonce umí napodobit otevření piva! 

Obrovský zájem vzbudily 4 velké nutrie. Pěkně poklonkovaly u plotu a čekaly, až jim děti hodí nějakou dobrotku. Nejvíce nás pobavilo, jak si dírou v plotě vytahují mrkvičku a pěkně ji drží v packách. Ta jim ale chutnala, a dokonce se málem popraly!

Pobavily nás i kachničky, husy a dvě labutě.

Největším překvapením na konec byl malinký lišáček. Takhle z blízka ještě nikdo z nás malinkou lišku neviděl. A ještě větším lákadlem byl miminko srneček. Ten se tolik bál, pištěl, že ho paní ošetřovatelka musela brzy odnést. Ale i tak to byl pro nás velký zážitek.

Po prohlídce se všechny děti pořádně nasvačily, pěkně jim vyhládlo!

A protože nám zbývalo do odjezdu ještě dost času, vypravili jsme se do nedalekého statku, kde chovají koně. Už při příchodu děti začaly vískat. Kolem se totiž prohnaly dvě koní maminky s dvouměsíčními miminky.  Ochotní pracovníci nás pustili dovnitř, představili nám ostatní koníčky. Někteří odvážlivci si koníčky dokonce pohladili a trošku nakrmili.

Za doprovodu dvou bernských salašnických psů jsme statek opustili a celí znavení nastoupili do čekajícího autobusu. Pan řidič přijel pěkně k nám, abychom už nemuseli šlapat a mohli jet zpátky do naší školky na oběd. Ten nám po výletě náramně chutnal!

Všem kolegyním děkuji za pomoc při přípravách a při samotné akci. Kuchyni děkujeme za přípravu svačinky a dětem za to, jak výlet zvládly.

Těšíme se zase někdy příště!

Martina Větrová, DiS.

Fotografie naleznete zde.