Seznamujeme se s historií naší obce

Žáci se již na 1.stupni základní školy dozvídají mnohé o historii naší země. V letošním roce slavíme významné výročí, a to 100 let od vzniku naší republiky. Městské muzeum Lanškroun vypsalo k tomuto výročí soutěž na téma: vyprávění příběhu svého předka nebo jiné konkrétní osoby z let 1914 – 1938. Jenže Rudoltice, které byly součástí Sudet mají trochu jinou historii a hlavně pamětníci tohoto období odešli po roce 1945 z republiky. Proto jsme zadání pojali trochu jinak a přizpůsobili ho i našim podmínkám.

Zaměříme se tedy na Rudoltice - místo, kde naše děti se svými rodinami žijí. Právě proto stojí za to vědět, co se zde kdysi odehrávalo. Pro žáky 1.stupně to je dost obtížný námět, ale pokusili jsme se vypracovat projekt, který by se týkal historie obce Rudoltice. V tom nám velice pomohla kronikářka obce paní Mgr. Marcela Macháčková. Připravila prezentaci, která zachycovala počátky osídlování až po období první republiky právě v Rudolticích. Čerpala ze vzpomínekpotomka rudoltických rodáků pana Dr. Wernera Switila, který je zaznamenal podle vyprávění své maminky, která se v Rudelsdorfu narodila. Pan Switil též čerpal ze staré německé Pamětní knihy, což je totéž co kronika. Naším dalším zdrojem informací byla návštěva Nového zámku, kde nás provedla paní Krasava Šerkopová. Vyprávěla nám spoustu zajímavostí. Na děti udělaly velký dojem rozsáhlé sklepy (a to jsou zpřístupněny jen zčásti). Honosná budova zámku měla rozlohu fotbalového hřiště! Když se bouraly ruiny vyhořelého zámku, kámen byl použit i na stavbu kostela sv. Petra a Pavla v Rudolticích. K historii železnice a rudoltického nádraží nám poskytl materiály pan Petr Jílek.

Protože mě historie zajímá, připravila jsem žákům 4.ročníku úkoly. Nejprve jsem sestavila přehled událostí z prezentace paní Macháčkové. Spoustě slov, událostí moji žáčci ještě nerozumí, takže zpracovávali tzv. Vysvětlivky. Měli soupis nových pojmů a ve skupinkách vyhledávali odpovědi. Nebylo to pro ně vůbec jednoduché, ale pustili se do díla s chutí a bavilo je to. Výsledek jejich práce jsem sepsala, někde poopravila. Udělali mně radost, jak se snažili a že úkol vzali vážně.

Připravila jsem jim i takovou malou hru o ráčku Rudolťáčku. Jméno vypravěče Rudolťáčka, malého raka – ráčka si však vymyslely děti. Je to zase povídání k tématu a na konci jsou hádanky. Při výtvarné výchově všichni žáci kreslili znak obce, dále někdo maloval Nový zámek, nebo místní kostel a někdo si troufl i na dnes již neexistující zámek knížat z Liechtensteinu podle předlohy z mědirytiny. Z těchto všech materiálů připravíme ve škole výstavku, abychom se mohli pochlubit rodičům a spolužákům. Všem, kteří nám pomohli naše dílko vytvořit, velice děkujeme. Určitě to stálo za tu námahu!

Mgr. Drahuše Rejentová